TIPY NA CESTOVÁNÍ - ZÁPAD USA II.

 

Národních parků, přírodních rezervací a dalších zajímavostí je na západě USA opravdu hodně. Jedna dobrá rada – nechtějte stihnout všechno! :) Stejně to nestihnete a navíc pak budete pořád ve spěchu a žádnej park si pořádně neužijete. Uvedu zde ale pár tipů na parky, který by bylo škoda vynechat.

 

Při vstupu do prvního parku z vašeho cestovacího plánu si kupte kartičku America the Beautiful. Tu koupíte u vstupní budky, která je u každýho parku s výjimkou Death Valley (v každý takový budce vám správce parku dá užitečný mapky s podrobným infem o parku). Kartička stojí 80 USD a opravňuje vás (resp. vozidlo s 1-4 pasažéry) ke vstupu téměř do všech národních parků USA, přírodních rezervací a rekreačních oblastí. Pravděpodobně jediným místem, kam se možná budete chtít podívat a kde vám kartička nepomůže a budete muset zaplatit vstupné, je Monument Valley. Důvod je jednoduchej – park je ve správě indiánskýho kmene Navajů, kteří mají vlastní pravidla. A vlastní vstupný. Připravte si 20 USD/auto.

Kartičku America the Beautiful jeden z posádky zezadu podepíše a při vjezdu do každýho dalšího parku ukáže spolu s pasem. Výhodou je, že kolonky na jméno jsou tam dvě. Dobrý je nechat druhou kolonku volnou a takto kartu zkusit v Čechách někomu prodat.

 

 

Grand Canyon
Jasně, směřuje sem každej. Je to rozhodně jeden z nejznámějších parků USA. Když jsem ale poprvé uviděla Grand Canyon, byla jsem hodně zklamaná. Vypadá to jako obrovskej lom. Řeka Colorado v podstatě není vidět, a když už, tak připomíná spíš naši zahnědlou Vltavu. Proto je fajn po obligátní prohlídce svrchu, prozkoumat kaňon i zespodu, odkud je pohled na něj podstatně hezčí!

 

Cesty jsou dvě. Sejít dolů pěšky - potom si vyšetřete více dní. Druhá varianta je dopravit se autem do městečka Page a zaplatit si plavbu na raftu po Coloradu. I když pravdou je, že kaňon, který z řeky uvidíte, se ve skutečnosti jmenuje Glen Canyon a leží ještě nějaký kus od toho s názvem Grand. Každopádně plavba je super a zajíždí až ke známýmu místu všech fotografů – Horseshoe Bend. Pokud nepojedete po řece, lze se k tomuto úžasnýmu místu dostat i autem, odbočka ze silnice 89 je kousek před Page.

 

 

 

Zion
Vždycky mě překvapí, že o tomhle národním parku moc lidí neví. Přitom je to jeden z těch nejhezčích. Krásný údolí lemovaný skálama s nezaměnitelnou červenou barvou, který nabízí nespočet zajímavých hiků, z nichž bych vypíchla dva.

Pro lidi, co mají pro strach uděláno a netrpí závratěma, doporučuju Angels Landing. Pětimílovej okruh, kterej vás dovede na vrchol stejnojmenný skály, je řazen do kategorie strenuous, tedy té nejobtížnější. Připravte se na skvělej výhled, ale taky slušný převýšení, hluboký srázy, stezku vytesanou ve skále a řetězy.

 

Kdo radši obdivuje skály zespodu, může zkusit hodně oblíbenej hike, kterýmu se říká The Narrows. Tenhle hike je zajímavej v tom, že cesta vede úzkým korytem Virgin River, takže se většinu času brodíte nebo i plavete v řece. Přístupná část koryta je dlouhá 5 mil (10 mil tam a zpět – jiná cesta z kaňonu nevede), ale není problém ujít třeba jen míli a otočit se zpět. Většina lidí si s sebou bere dřevěnou hůl a speciální boty (půjčuje se ve Visitor Centru). Jde to ale přejít i v obyč botách/pohorkách a odvážlivci i na boso, stejně jako jsem to šla já. Nicméně pokud na to nejste zvyklí, bude vás to pěkně bolet a pravděpodobně ujdete sotva kilák, přičemž vám to zabere několik hodin. Dno je totiž kamenitý.

 

Obecně je dobrý každej trek začít hodně brzo ráno a hlavně - je důležitý sledovat předpověď počasí. Některý treky se nedají jít při hlášených bouřkách (například The Narrows) kvůli hrozbě bleskových záplav – flash floods.

 

 

Bryce Canyon
Po všech těch kaňonech, co člověk na západě navštíví a krajině, která občas může působit dost monotónně, by hodně lidí mohlo tenhle park objet velkým obloukem. Další kaňon. Koho to vlastně zajímá? Všichni už jsme byli otrávení a nikomu se sem nechtělo. O to větší byl úžas, když jsme Bryce poprvý uviděli. Připadala jsem si tu jak v nějakým filmu Tima Burtona.

 

 

Krásný a hodně bizarní oranžový skalní útvary, mezi kterýma se návštěvníci můžou volně procházet. A taky hodně oprsklých krkavců. Tak to je Bryce Canyon, nejroztomilejší park celýho západu, čímž nechci odradit případný návštěvníky z řad mužské populace! Z fotek, který zde nafotíte, budete nadšení a ti, kterým je budete ukazovat, nebudou chápat. Přijeďte den dopředu, zapíchněte stan v jednom z kempů, jděte se podívat na úžasnej sunset a ráno si přivstaňte na nepřekonatelnej sunrise, přes den si pak dejte nějakej trek. Věřte mi, nebudete litovat.:)

 

 

 

Yosemite
Pokud by se popis vnitrozemský přírody na západě USA dal zhruba shrnout pod pojmy šutry, občas větší šutry a vyprahlá poušť, potom pro přírodu Californie bude příznačný spojení suchá tráva. Celá tahle část USA se už tradičně potýká s nedostatkem vody a je to vidět všude kolem. Kolikrát si říkám, že stačí jedinej nedopalek a shoří snad celá Cali. Takže pokud se vám zasteskne po zelenější přírodě, vydejte se v Californii víc do hor. Jedním z takových míst je národní park Yosemite, ráj šílených horolezců.

 

Skoro všechny treky začínají v Yosemite Valley. Ještě před příjezdem do Yosemite Valley se vám po cestě otevře krásný výhled z Tunnel View na celý údolí s dominantou El Capitan a Half Dome. Zde udělejte pár typických fotek a jeďte dál. Zastavte se třeba u Bridalveil Fall nebo jinýho z mnoha místních vodopádů. Pokud ale nebudou vyschlý, což se na konci léta občas stává. Kdo by chtěl vodopády vidět v plný síle, musí se sem vrátit na jaře.:)

 

Super půl až celodenní trek je z údolí na vodopády Vernal Fall a vyšší Nevada Fall. Po cestě budou neskutečný výhledy a buďte si jistí, že až se vyškrábete na Nevada Fall, budete na sebe hrdí! Převýšení je 610 metrů a při výšlapu občas použijete ruce. Kdo je velkej fanda extrémních hiků, může se vydat až na vrchol slavný skály Half Dome – je ale třeba to naplánovat a vyrazit hoodně brzo ráno, ideálně ještě před svítáním, trek vám totiž zabere klidně i 12 hodin. I když je okruh dlouhej jen kolem 20 km, převýšení je šílenejch 1600 metrů, tak proto.

Než odjedete z Yosemitu, zajeďte se určitě podívat na Glacier Point. Pokud to s váma doteď nic neudělalo, tenhle výhled vás zaručeně rozseká.:)

 

 

Sequoia and Kings Canyon
Sequoia je můj neoblíbenější park. Není tu takový vedro, je tu hodně stromů a stínu a taky asi největší koncentrace medvědů. Ti jsou ale tak plaší, že byste měli štěstí, kdybyste nějakýho potkali. V Sequoii i v Yosemitu jsou přísný pravidla pro skladování potravin, všude jsou umístěny speciální boxy, kam je vše potřeba uložit právě kvůli medvědům – aby se nedostali k lidský potravě. Pak už se totiž těžko vrací zpět do normálního světa divočiny a často se taky musí utratit.

 

Sequoia má v zásadě dvě části, který jsou diametrálně odlišný. Část Foothills, která leží v údolí řeky, ve které se dá v létě a na podzim při vší opatrnosti krásně vykoupat, a potom o něco, vlastně o dost výš, oblast kolem Giant Forest a Lodgepole, tedy místo, kvůli kterýmu sem jede většina lidí. Tady totiž rostou gigantický sekvoje. Rozdíl v nadmořský výšce obou částí parku je přes 1 000 metrů. Takže se připravte na už celkem slušnou kosu, hlavně v noci.

Jasnou povinností je projít si General Sherman Tree Trail, která vás zavede k největší sekvoji vůbec. Tahle sekvoj není ani nejvyšší ani nejširší. To, co tenhle strom dělá největší sekvojí, je jeho celkovej objem. Po cestě bude spousta dalších sekvojí, z nichž ty nejširší mají obvod kmene i přes 30 metrů a ty nejvyšší šplhají do výšky až ke 100 metrům. Stáří je odhadováno na něco přes 2 000 let.

 

Až budete brázdit sekvojovej les autem, udělejte si určitě dvě zastávky. První je Moro Rock. Skála tyčící se nad celým údolím ve výšce 2 050 metrů nad mořem, ze který je za dobrýho počasí vidět i na pohoří Sierra Nevada. Ve skále jsou vytesaný schody, po kterých se celkem v pohodě dostanete až na vrchol. Ale nic pro lidi, co mají strach z výšek. Druhým spotem, kterej nevynechejte, je Tunnel Log, dají se tu pořídit hodně cool fotky auta projíždějícího tunel v kmeni padlý sekvoje.

 

 

Monument Valley
Monument Valley je přírodní rezervace Navajů a jak už jsem v článku zmiňovala, s kartičkou America the Beautiful zde moc parády nenaděláte. Vstupný je 20 USD/auto.

Vzhledem k tomu, že Monument Valley leží už hodně na východě, dost lidí se sem možná ani nepodívá. Jestli je to škoda, nebo ne, nedokážu moc posoudit. Rozhodně jsou zde místa a skalní útvary, který jsou pro západ USA naprosto typický a vidíte je skoro na všech fotkách. Že by to pro mě byl ale jeden z vrcholných zážitků celýho US tripu, to se taky říct nedá. Přesto si myslím, že pokud je dost času, měl by se sem člověk doplácat.

 

Na Monument Valley si stačí vyšetřit 3 hodiny. O nějakých trecích zde ani nemusíte uvažovat, je tu vedro k padnutí a snad jediná stezka, co tu vede, je kvůli tomu dost často zavřená. Většina lidí by totiž asi tak po 20ti metrech zkolabovala. Nezbyde vám tak nic jinýho, než si projet zdejší Scenic Drive, 17 mil dlouhý kolečko po nezpevněný, prašný a jemně řečeno dosti hrbolatý cestě.

Než jsme do Monument Valley dorazili, četla jsem opravdu hodně recenzí a skoukla nespočet videí, abych si udělala obrázek, jak sjízdný nebo nesjízdný to bude pro našeho malýho Nissánka. Všude bylo varování, že auto s nízkým podvozkem v žádným případě, jedině teréňák nebo aspoň SUV. Dost často jsem taky slyšela, že kdo to chce projet autem z půjčovny, je naprostej šílenec.

 

Nabízela se tak varianta zaplatit si nějakýho indiána, aby nám údolí ukázal ve svým teréňáku. Tyhle tripy jsou ale dost drahý, nejlevnější je snad za 60 USD/osoba. Takže potom, co jsme viděli pár malých aut cestu projíždět, rozhodli jsme se to risknout s tím naším Nissanem z půjčovny. Cesta je to opravdu otřesná, ale nakonec byl nejhorší asi začátek a konec, zbytek to nějak šlo. Nicméně pro řidiče je to extrémně náročný na pozornost a jeho schopnosti. Doporučuju to risknout pouze v případě, že s sebou máte hodně zkušenýho řidiče, kterej si na to troufá. A druhá naprosto nutná podmínka je, že v oblasti v poslední době nepršelo a cesta je suchá. Odtahovky tu mají žně, i když neprší, natož když je mokro, to se cesta promění v bahnitý peklo.

 

 

Janča